plazy a jesterky
Plazi (obecné znaky), ještěři
Společný vývod soustavy trávicí, vylučovací a pohlavní se nazývá kloaka. Tělo plazů pokrývá rohovitá ; šupinatá pokožka nebo kostěný krunýř. Většina plazů klade vajíčka, z nichž se líhnou mláďata.
Naším nejznámějším ještěrem je ještěrka obecná. Náš ještěr se zakrnělýma nohama podobný hadu se nazývá slepýš křehký. Slepýš se od hadů liší tím, že má pohyblivá oční víčka. Odlomený ocas ještěrkám a slepýšům dorůstá.
Pro většinu ještěrek je ocas kormidlem, které jim umožňuje prudce změnit směr. Ještěři běhající na zadních nohách používají ocas při udržování rovnováhy. Někdy je ztráta ocasu pro ještěrku výhodou. Když dravý pták nebo jiný predátor ocas zachytí (někdy je ocas nápadně zbarvený nebo s ním ještěrka prudce mává), ocas se oddělí od těla a ještěrka prchne do bezpečí. Odhozený ocásek se dál kroutí a odvádí pozornost od svého majitele. Za měsíc až dva ještěrce doroste ocas nový.
Chameleón obecný je nejznámější ještěr mající schopnost měnit barvu těla podle prostředí. Třetí oční víčko ještěrek je nazýváno mžurka. Chameleoni se ocasem chytají větví jako opice. Některé pouštní ještěrky mají ocas s trny - tím zahánějí predátory. Jiní ještěři - například korovec jedovatý - používají ocas jako zásobárnu tuku.
Plazi jsou na rozdíl od savců a ptáků živočichové studenokrevní. Nevytvořili si mechanismus, který by jim umožnil udržovat stálou tělesnou teplotu - mění se proto s teplotou okolí. Když teplota vzduchu klesne pod osmnáct stupňů, většina plazů zmalátní a přestane se hýbat; při padesáti stupních naopak umírají na přehřátí.
Do určité míry však plazi můžou svou tělesnou teplotu ovlivnit chováním. Po ránu nasávají sluneční energii na nějakém kameni. Během poledního žáru se například ještěrky stavějí na nohy, takže je odspodu ochlazuje vzduch. Někteří plazi se přes poledne skrývají, jiní se ochlazují prudkým dýcháním. Být studenokrevný znamená šetřit energií. Kilogramový králík spotřebuje celých osmdesát procent energie získané z potravy na udržení tělesné teploty, a musí tedy žrát víc než desetkrát těžší leguán.
Hadi, želvy a krokodýli
Naším jediným jedovatým hadem je zmije obecná. Nejcharakterističtějším znakem hadů jsou chybějící končetiny;nohy. Naším nejhojnějším hadem je užovka obojková. V ústech hadů je rozeklaný jazyk.
Největším jedovatým hadem na světě je kobra královská. Oční víčka hadů jsou trvale srostlá a průhledná.
Had kůži tenkou jako papír pravidelně svléká - je pak dokonalým otiskem jeho těla i šupin. (Ještěrky kůži svlékají také, jenže ta se jim trhá v kusech.) Před svlékáním se hadovi zakalí oči a had se někde schová, dokud se mu zase nevyjasní. Pak vyleze, otírá se o drsné předměty a stahuje si tak starou kůži.
Chřestýši, zmije, mamby, korálovci, křovináři, ploskolebci i kobry jsou všechno jedovatí hadi, na které si je třeba dávat pozor. Nejsou ale člověku nebezpeční všichni stejně. Nejsilnější jed má zřejmě taipan, australský had s mohutnými zuby. Austrálie je jediným kontinentem, kde je více jedovatých než nejedovatých druhů hadů.
Asijská kobra královská, která dorůstá i přes pět metrů, je největším jedovatým hadem na světě. Jed velkých jedinců by mohl zabít dvacet i více lidí. Hadí jed je určen především k ochromení nebo k zabití kořisti. Ovšem kobra černokrká jed používá hlavně k obraně - "plive" jed nepříteli do očí.
Tělo želv na břišní a hřbetní straně kryje kostěný krunýř. V České republice žije jediný druh želvy nazývaný želva bahenní.
Želvy nemají zuby, na čelistech jsou rohovité povlaky připomínající zobák. Dvěma největšími druhy suchozemských želv jsou želva obrovská a želva sloní, žijící na souostroví Galapágy.
